Chlapec už tě neposlouchá staříku, pomyslel si. Ale to je dobře. Ještě by měl noční můry. Tak jako ty. Zatracený vzpomínky.
Jak se na tebe valil ten obrovský pavouk. Jak jsi hrůzou vytuhnul a nemohl jsi nic udělat. Kusadla se mu otevíraly a mířily ti na krk. Za sebou jsi slyšel z šepotu každým slovem stoupat zaklínaní. Už zbýval jen metr a ty jsi věděl, že už tě nic nemůže zachránit a ty zemřeš. A pak se ti zakousl do levé ruky, kterou jsi se kryl, stiskl a srazil tě pod sebe.
Probral jsi se za tři dny. Tak ti to alespoň řekl vysoký klobouk. Předal ti pytlík zlata. Poděkoval a řekl nashledanou. Hrubě jsi ho odpálil, že radši ne a najednou ti bylo jedno, že jsi ho urazil. Už ses ho nebál. Hlupáku. Mohl tě zabít pohybem ruky. Ale nezabil. Místo toho nasedl na koně a bez dalších slov odjel.
Dalších pár hodin jsi jen tak seděl a koukal do ohně. Pak jsi se zvedl a se smutnou jistotou, že už nikdy si z luku nevystřelíš jsi vyrazil k domovu.
