Otočil jsem hlavu od mučení a prohlédl si opět masakr orků. Kolem nás ležela a nesnesitelně páchla blesky a ohněm spálená zelená těla. Z některých stále ještě stoupal dým. Ukázku takové síly jsme v životě neviděl. Mezi výkřiky bolesti mučeného skřeta bylo zvláštní ticho. Koně začali nervózně pofrkávat. Vykročil jsem k nim, abych je uklidnil. Za celou dobu boje zůstal ten můj, i ten vysokého klobouka na svém místě, ale teď pomalu ustupovali od třetího. Mrknul jsem za sebe a mučení zatím stále pokračovalo. Vysoký klobouk byl do něj plně zabrán. Do západu slunce chyběla tak minuta. Zpozorněl jsem, protože ten třetí vypadal divně. Stál ke mně levým bokem a jeho jezdec seděl zhrouceně s hlavou za koňským krkem. Kůň ani tak nestál, jako spíš pomalu klesal. Nohy se klepaly a šíleně koulel očima.Jak jsem ho obcházel, abych zkontroloval jezdce, zaslechl jsem žvýkavé a savé zvuky. Když jsem míjel hlavu, kůň se s drobným zafrknutím složil a já uviděl proč.
Jezdec už nebyl člověk. Jeho nová obludně pavoučí hlava byla zakousnutá do koňského krku. Zrovna mu z ramena vylézala druhá pavoučí ruka a ze zad se vysunoval odporně chlupatý obří pavoučí zadeček. Ohromeně jsem začal ustupovat. Vysunul poslední zadní nohu, zasyčel a rozběhl se na vysokého klobouka.
"Pané", stihl jsem zařvat a zkřížil ruce před sebe. V cestě jsem mu totiž stál já.
