"Nevím," zaječel jsem na něj od země, "Nechápu to. Stopy končí."
"Hledej pořádně. Rychle," zopakoval v křiku. "Dostal jsi zlato, chci výsledky."
Nereagoval jsem a začal prohledávat větší okruh. Vyrazil jsem dopředu prohledat stezku mířící na sever do malého údolíčka mezi dva kopce porostlé klečí. Když jsem míjel toho druhého odvážil jsem se na chvilku na něj zvednout pohled. Nyní už se v sedle vyloženě svíjel a kroutil. Obličej zkřivený bolestí k nepoznaní. Nevěděl jsem s čím, ale bojoval urputně. Prohrával.
Po dvou minutách jsem se vrátil zpět. Vysoký klobouk si promnul unaveně oči a zahleděl se na sluneční kotouč v půlce seříznutý obzorem a zavřel oči. "Zbývá tak patnáct minut. Chci odpověď. Teď" zašeptal klidně, ale o to víc mrazivě. Chystal jsem se říct, že nevím, když náhle prudce otočil hlavu na pravý z kopců.
V tu chvíli se přes vrcholek převalilo snad čtyřicet obrovských zelených orků. Jak nás uviděli, brutálně se rozeřvali a ještě zrychlili. "Tady jsou", křikl jsem a vrhl se ke koni. Strachem rozklepanýma rukama jsem odepínal luk přivázaný k sedlu a pozoroval, co udělá vysoký klobouk. Byl má jediná naděje tohle přežít.
"Vím, že tam jsi", řekl. Zvedl hůl a směrem k vrcholku zakřičel, "Zastav to". Pak něco zamumlal a z hole vylétl namodralý blesk směrem k nejbližšímu orkovi. Blesk přeskakoval z orka na orka a než ztratil energii, leželo na zemi sedm usmažených těl.
