Zapal oheň, přines dřevo, opeč maso, obstarej koně. Všechno já. Osm dní v sedle, skoro padám na hubu a on si tu jen tak sedí a rozkazuje.
"Říkal jsi něco?" zeptal se náhle s nádechem ironie.
"Ne, ne pane. Ne, neříkal" zamumlal jsem zmateně. Umí snad číst myšlenky?
"Tak teď mlč určitě." řekl tentokrát s nádechem hrozby. "Dnes v noci budeme odpočívat, musíme nabrat síly. Tohle je kraj orků a klany jsou, podle posledních zpráv co mám, velmi aktivní. Vyvolám strážce."
No jen vyvolávej, já dnes určitě hlídat nebudu. Ne ne, za těch sto zlatejch to opravdu nestojí.
V tu chvíli jsem zařval a přepadl přes kládu, na které jsem seděl. Za mágem se objevili v kraťoučkém záblesku světla dva obří hadi.
"Po... pozooor, hadi" vstával jsem a šahal po luku.
Mág jen otevřel očí, usmál se a klidně vysvětlil. "Strážci. Neboj se. Jěště dva." Znovu se usmál, zavřel oči a přede mnou se ze země vynořili dva kostlivci v tlejícím brnění a s rezavými šavlemi. Ti mě již nepřekvapili, takže po druhé jsem už neřval. Ale mág se usmíval i tak. Nějak jsem mu to chtěl vrátit.
"Jdu spát." O mou společnost u jídla přijde. Nevypadal, že by mu to vadilo. A mně zakručelo v břiše. Sakra.
