Když jsem se blížil k dvojitým dubovým dveří Koruny, ozvala se zevnitř salva nadávek. Ta náhle skončila jako když utne a vystřídala ji mnohem tižší, ale mnohem silnější vlna energie. Ucítil jsem ji, když jsem pokládal ruku na kliku. Projela mi hlavou a probrněla kostmi. Ruku už jsem položit na kliku nestihl, protože ta zmizela. Stejně tak i dveře. Naštěstí jsem přicházel ze strany a tak mě dveře a jimi prolétávající místní rváč Olaf Bautner nezasáhli naplno. Ale i tak jsem padl na zem silně otřesen.
Místem, kde normálně bývaly teď na zemi ležící dveře, rychle proběhli tři Olafovi kumpáni, společně bezvládné tělo zvedli a se supěním ho kvapně odnášeli Západní ulicí. Vypadali vystrašeně. A ve chvíli, kdy za nimi vyšly dvě postavy dlouhých pláštích, se výraz jejich tváří stal přímo vyděšený.
Postava s vysokým kloboukem se uchechtla a pak se její oči sklonili ke mně. Zamrazilo mě. Už vím, co je tak vystrašilo. Ta energie, co v nich plála.
"Ty jsi ten zálesák, co zabil vlka?" Jednoduchá otázka. Rozklepal jsem se. Co teď? Co chce? Neměl jsem ho zabíjet? Zabije mě nyní naopak on? Dokázal jsem jen kývnout.
"Dobře," konstatoval suše a natáhl ruku, aby mi pomohl vstát.
